Poslední zvonění

Poslední zvonění

Cannot find folder inside folder
Admiror Gallery: 3.0
Server OS:Apache/2.2.16 (Debian) PHP/5.3.3-7+squeeze25 with Suhosin-Patch mod_ssl/2.2.16 OpenSSL/0.9.8o
Client OS:Unknown
PHP:5.3.3-7+squeeze25

 

Kdo procházel poslední dubnový den Kubelíkovou ulicí a jejím okolím, naskytla se mu neopakovatelná podívaná. Po chodnících se hemžili stavební dělníci v přilbách a reflexních vestách, uniformovaní policisté, vojáci v maskáčích, zdravotnický personál v bílých pláštích, pitvorní klauni či maskovaní členové pirátské skupiny Anonymous. Tváří v tvář jste však poznali, že se jedná o studenty maturitních ročníků OA Kubelíkova, kteří své odcházení pojali ve velkolepém stylu. Z jejich spárů se šlo vykoupit za drobný úplatek, většinou jste se však plné dávce z vodního samopalu nevyhnuli.


Pronásledovaní nalezli azyl v útrobách školy, kde na ně čekala další série atrakcí. V přízemí se roztáčelo kolo štěstí, o patro výš se losovala tombola a do toho další maturanti nabízeli slané i sladké pečivo vlastní výroby. Kdo jindy chodí do školy s úzkostmi a obavami, musel se dnes veselit. Nebylo totiž poražených – výhru si odnášel každý, kdo se zúčastnil.


Druhá vyučovací hodina potom byla věnována loučení maturitních tříd s učiteli. Tentokrát se role vyměnily. 4. A, B, C, D, E se postupně vystřídaly na stupínku a promluvily ke svým dojatým pedagogům poslušně usazeným v lavicích. Došlo na poděkování i drobné dárky, přičemž se promítaly fotky a videa plná vzpomínek na uplynulé čtyři roky.


Následně maturanti obdrželi ve svých třídách poslední vysvědčení své středoškolské kariéry a navždy vykročili směrem k východu. Nebyl to však odchod tichý a nenápadný. Žáci nižších ročníků vytvořili špalír a čtvrťáci za zvuku posledního zvonění mířili ven. Ještě si zavýskali ve školních chodbách, rozhodili zrnka rýže, kdekoho svlažili a ocitli se na ulici.


Náhle bujaré veselí vystřídaly rozpaky. Kam teď? Někteří jen po očku hleděli na školní budovu, většina však nostalgicky pozorovala zavřená vrata a našli se i tací, co neudrželi slzy a křečovitě se objímali s teď už bývalými spolužáky. Po chvíli se začaly hloučky potichu rozcházet různými směry, vstříc novým životním etapám, které se však jistě neobejdou bez vzpomínek na léta strávená u nás.


Mgr. Radek Peterka